Bohuslav Coufal: Rozbití starých vazeb je a bude těžká práce

02. Říjen 2018

Lídrem společné kandidátky Svobodných, Soukromníků a Volby OK je podnikatel Bohuslav Coufal. Vede úspěšnou firmu, cestuje, je nadšeným propagátorem kryptoměn... Zdálo by se, že nemá důvod, vstupovat do politiky. Přesto v Olomouci před časem zakládal místní buňku strany Soukromníků, za niž nyní kandiduje do zastupitelstva města. "Arogance bolševické moci a začátek likvidace živnostníků a malých podnikatelů, do jehož čela se nám postavil vůdce nového hnutí, mě nabudila natolik, že jsem do politiky nakonec vstoupil," říká v rozhovoru a dodává, že má smysl volit jinak a poslat staronové tváře komunální politiky do důchodu...

Jste úspěšný podnikatel, cestujete, jste jeden z průkopníků virtuální měny… Řeklo by se, že vás nic nemůže tížit. Přesto jste před časem vstoupil do politiky. Co vás k tomu přimělo?
Dovolím si nesouhlasit s tvrzením, že mě nemůže nic tížit. S každou novou příležitostí, otevřením jakýchkoliv nových dveří získáte spoustu nových informací. Mnoho z nich je pozitivních a člověka motivují k tomu, jít stále dál. Mnoho z nich je ale špatných. A pokud zjistíte, že tyto informace mají společného původce, tak stojíte před otázkou, co s tím. Můžete tyto informace relativizovat a pokusit se na ně nahlédnout jako na pozitivní, či je vytěsnit. Nebo se můžete rozhodnout, že s nimi pohnete. A touto cestou jsem se dal já.

Takže jste se rozhodl vstoupit do politiky?
Jsem člověk svým založením konzervativní. Celý život jsem podnikal, tedy soukromničil. Nerad se podřizuji cizím autoritám, a tudíž bych se označil za velmi svobodomyslného. Racionální volbou tedy bylo hledat pravicovou, svobodomyslnou a stavovskou stranu. Moje první volba byla Strana svobodných občanů, která v té době měla v Olomouci fungující organizaci. Zde jsem bohužel neuspěl kvůli svým nedostatečně kritickým názorům na EU. (smích) Jak je vše relativní. Moje dcera se se mnou o otázkách EU nechce bavit, protože na EU málokdy nechám nit suchou a téměř se neshodneme.

Jak jste našel cestu k Soukromníkům?
Po prvním pokusu jsem si dal chvíli pauzu, protože Soukromníci v Olomouci nefungovali a já byl zatím líný na to, abych zakládal v Olomouci jejich buňku. Arogance bolševické moci po kabelkovém puči a začátek likvidace živnostníků a malých podnikatelů, do jehož čela se nám postavil vůdce nového hnutí, mě velmi brzy nabudila natolik, že jsem si našel telefon na krajského předsedu Soukromníků, párkrát jsem se s ním sešel a nabídl mu, že v Olomouci založím novou buňku.

Zatím jste sice nejmenoval, ale je jasné, o kom mluvíte. Vás ten Babiš hodně štve, že? Proč je podle vás dnešní situace nebezpečná?
Mě ani tak neštve Babiš jako jednotlivec, ale celková bolševizace moci se všemi aspekty, co k tomu náleží. Vůdce je pouze figurka, kterou takový systém potřebuje, aby mohl fungovat. Já si dokonce ani nemyslím, že EET byla jeho myšlenka. Ta musela být na ministerstvu financí chystána ještě v dobách, kdy vůdce nebyl vůdcem. Bylo to něco, jako když Harry Potter hledal svoji hůlku. Ona tam byla, a jakmile se ocitl blízko, tak si ho našla. A teď mi řekněte, kolik takových dalších hůlek ten systém v sobě ještě skrývá? No a tomu bych chtěl zabránit, to je důvod, proč do toho jdu naplno. Jestli chceme, aby tato zem prosperovala, nemůžeme vytahovat hole z regálu a bezhlavě jimi kolem sebe bít podle toho, jak se nám urodí vůdci.

Přece jen, komunální a celostátní politika se v mnohém liší. Ta komunální musí řešit hlavně místní, „malé“ věci: opravy chodníků, parkování, dopravu, bezpečnost… Dají se i na komunální úrovni řešit „velká“ témata? Není to jen vábnička na voliče?
Já všude říkám, že nevnímám politiku rozdělenou na malou a velkou. To je jenom takový alibismus, aby si někteří mohli omluvit to, že na obecní úrovni se to vlastně bez těch bolševiků nedá dělat.
Opravy chodníků, parkování, údržba zeleně, doprava, bezpečnost a další věci jsou technické záležitosti a měli by je řešit odborníci na příslušných odborech, či lidé v organizacích zřízených za tímto účelem. Pokud se politik ve volební kampani masivně věnuje údržbě zeleně a olomouckého mobiliáře, pak se ptám, jestli by se neměl spíše ucházet o post ředitele Flory či Technických služeb, který je mimochodem volný. (smích)

Narazil jste na volební sliby. Letos je jich opravdu velká úroda. Vy ale tolik neslibujete, alespoň ne na plakátech...
A často jsou to už na první pohled nesmysly… Potenciální volič, kterému se ten který slogan zalíbí, by si měl uvědomit, že velká většina slibů, co vše poskytneme zadarmo a jak hned zlepšíme svět a odstraníme z něj všechny nešvary, je z pozice zastupitele nesplnitelná.

Neodporujete si teď trochu?
Vůbec ne. Domnívám se, že na úrovni rady města a městského zastupitelstva by se právě měla řešit velká politika. Měli bychom vědět, jestli naši noví zastupitelé chtějí - zjednodušeně řečeno - více státu, více regulací a více daní, nebo silnějšího občana. Občana zodpovídajícího za svá rozhodnutí. Zda chtějí finance, které tomu občanovi skutečně slouží, finance, které mu neodsává přebujelý aparát veřejné služby. U takzvaných tradičních stran to již víme, nebo si to díky historické zkušenosti dokážeme představit. Ale co ta nová lokální hnutí? Za koho se postaví, až se budou muset rozhodnout ve prospěch občana nebo ve prospěch státu? Vy to víte? Já ne. Podívejte se, jaký názorový veletoč předvedlo během jednoho volebního období hnutí ANO. A na tom chcete stavět svoji budoucnost?

Narážíte zřejmě na to, že před volbami se opět vyrojila celá řada nových uskupení. Vaše koalice je ale složena ze tří poměrně stabilních a názorově konzistentních subjektů...
Do komunálních voleb jsem šel s tím, že minimalizace bolševického nebezpečí je hlavní prioritou našeho jednání. Je to mimochodem i jedna z hlavních myšlenek celostátní kampaně TOP 09 a poslední dobou se k této myšlence na FB přidává i ODS. Jsem rád, že tuto myšlenku sdílí více lidí a že se k ní nebojí přihlásit. Můžeme samozřejmě naříkat nad tím, že konsolidace na pravé straně politického spektra nebyla větší, ale taková je aktuální realita politické scény. Nyní čekáme na to, jaké karty nám rozdají voliči…

Jaké jsou priority vaší koalice?
Opustím tu hlavní, o které se již hezkou chvíli bavíme. Rozpracovali jsme tři následující konkrétní střednědobé cíle, které si dovolím vyjmenovat. Je to podpora a ochrana živnostníků a malých podnikatelů, podpora dětí a mládeže v oblasti sportu (voucherový systém) a ochrana rozpočtu města před zadlužováním.

To asi stojí za trochu podrobností...
Živnostníky a malé podnikatele bychom chtěli ochránit před zbytečnou „aktivní buzerací“ ze strany veřejné správy. Je to úkol, který vyžaduje součinnost více partnerů jak na komunální, tak i na celostátní úrovni. Někdo se musí stát jeho hlasitým prosazovatelem. A ruku na srdce, bolševici to nebudou. Někdo musí živnostníkům a podnikatelům pomáhat v odstraňování „pasivní rezistence“ veřejné správy. Živnostník od státu moc nechce. A když už chce, tak je nutné mu vyjít všemožně vstříc, protože on je ten, kdo nás drží na třicátém místě ekonomické konkurenceschopnosti na světě! Další oblastí pomoci živnostníkům je dát jim práci. Proč nezadávat zakázky živnostníkům a malým podnikatelům, kteří výdělky následně utratí primárně za služby z Olomouce, zaplatí svoje daně v Olomouci a zaměstnají primárně obyvatele Olomouce?

To je hezká myšlenka, ale narazíte na zákon o zadávání veřejných zakázek…
Ale pokud překáží, tak je přece nutné ho změnit! Současný systém, jakkoliv byl kdysi zřejmě myšlen dobře, nahrává akorát velkým společnostem, působícím v rámci celé republiky nebo ještě dál. Mohou srazit cenu a na nic jiného se dnes zadavatel v podstatě ani nesmí dívat. Ti menší za takových podmínek nemají skoro šanci si sáhnout na větší zakázky ve svém vlastním městě, přestože ve vlastním zájmu by je provedli mnohem lépe, protože by to byla jejich výkladní skříň! Je to špatně, je potřeba to nahlas říct a napravit. Ne se tím špatným zákonem neustále zaštiťovat.

Jak je to s těmi dalšími prioritami?
Podporu sportování dětí a mládeže bychom rádi důstojným způsobem rozšířili na co nejširší spektrum možných sportovních aktivit. Nechceme podporovat pouze mainstreamové sporty, které už dnes ani tolik netáhnou. Chceme zavést takzvaný voucherový (nebo chcete-li poukazový) systém, kdy každé dítě či mládežník do osmnácti let s trvalým bydlištěm v Olomouci dostane na každý rok poukaz, který by mohl být uplatněn na zaplacení pravidelné sportovní aktivity dle vlastního výběru.
Obdobný systém lze s úspěchem použít i pro distribuci dotací do kultury či jiných služeb, jejichž konzumenti jsou naši občané.

Jak by se ale stanovilo, jaká částka bude na takovém voucheru napsaná?
Na to je celkem jednoduchý vzorec. Ta částka by byla ve výši podílu všech účelových dotací, které do sportu magistrát věnuje, a počtu osob, který mají na poukaz nárok.

Což by třeba, čistě hypoteticky, na letošní rok činilo kolik?
Při aktuálních číslech schváleného rozpočtu na letošní rok nám výše poukazu vychází na 2000 Kč na každé dítě a mládežníka v rozmezí 3 až 18 let. Pokud bychom do této částky ale například započetli i částku, kterou město “vyhodilo” za nákup Androva stadionu, tak se již bavíme o 10000 Kč. Jistě uznáte, že to je docela zajímavá částka.

Pojďme k té třetí prioritě...
Je veřejným tajemstvím, že město je předlužené. Je to dědictví Tesaříkovské éry. Budiž řečeno ke cti minulé rady, že se alespoň v závěru volebního období snažila dluh trochu umazat. Konec konců, ekonomická konjunktura k tomu přímo vybízela. Letošní rozpočet je ovšem již opět naplánován jako schodkový. V době nadměrně dobrého vývoje daňových příjmů nelze zadlužování dle mého názoru pochopit vůbec. Co budeme dělat až přijde další krize? Rozpočet obsahuje nepřeberné množství kapitol. Každou je nutné projít a najít v úsporu ve výši alespoň deseti procent. Letošní schodek je ve výši zhruba dvě stě milionů korun! Nákup Androva stadionu stál sto čtyřicet pět milionů korun. Zde je jedna kapitola, na níž bychom určitě ušetřili.

Myslíte si, že karty už jsou dopředu rozdané?
Nevím, jestli jsou karty rozdané, či ne, ale je samozřejmě jasné, že partneři, kteří si v minulosti vyhovovali, pokud k tomu dostanou od voličů dostatečnou podporu, nebudou chtít na modelu fungování cokoliv měnit. Vnímám to jako běžné lidské chování. Partnera v obchodu či v životě také neměníte jenom proto, že někdo přišel se stejnou nabídkou, kterou jste navíc zatím neměli možnost vyzkoušet. Rozbití starých vazeb je a bude těžká práce.

1538386357_t5avctxpew